Do Čimelic za Alpínem

Tak jsme tady. Čimelice - vystupovat! O nádraží v Čimelicích pojednává tento článek, o vlečce jsem pro změnu psal tady. A to je ona. Rakovická vápenka, o které jsem si myslel, že jde o čimelickou cihelnu. Věnoval jsem jí tento samostatný článek.

Vlastně jsme měli v úmyslu navštívit Alpína v Praze, jenže se pokusil vykroutit tím, že v metropoli není, že je v Čimelicích. Když jsme mu řekli, že jej beze všeho navštívíme tam, trošku se divil, ale nakonec se nebránil. Z Vlčkovic, kde jsme pomáhali s festivalem to vlastně není ani tak daleko. Stačilo třikrát za sebou stopnout dobrý vůz (vše podle plánu), abychom se po trase Jankov - Votice - Sedlčany dostali do Příbrami právě před odjezdem vlaku do Českých Budějovic. Všechno šlo tak hladce (nikde jsme nečekali víc než čtvrt hodiny), že jsme ani nechtěli uvěřit tomu, že se nám právě podařilo nemožné: v neděli, kdy nejezdí žádné autobusy, projet 59 km autem a dalších 34 km vlakem rychlostí pomalejšího taxíku.

Jak se alo čekat, zvrhlo se naše mimořádné setkání v akci železničně-urbexovou, když jsme po docela spořádané návštěvě Alpína v jeho chatě/psí boudě a obědě v restauraci na návsti zamířili nejprve k opuštěnému zámku, abychom korunovali den průzkumem opuštěné vápenky (o které jsem byl přesvědčen, že se jedná o cihelnu), přilehlé vlečky a železniční stanice, odkud nás vlak (již bez Alpína) odvezl ku Praze.

Za pěkné zakončení víkendu děkujeme všem řidičům, kteří nás svezli, Alpínovi a šťastné náhodě. Teď už oba víme, co si představit pod pojmem Čimelice.